Speciál 2007 - filmáčový maratón - F.L.VĚK

25. prosince 2007 v 15:45 | petr klen
Magický obraz Českého království přelomu 18. a 19. století - výborně zpracovaná předloha Aloise Jiráska, detailně vystavěné charaktery postav, nádherná výprava, čarokrásná hudba a špičkové herecké výkony české herecké elity 70. let, to vše se sešlo, aby alespoň na kratičkou chvíli na filmovém pásu znovu oživilo duch rodícího se národního uvědomění našeho národa. Díky tomu se ze seriálu F.L. Věk stal jeden z nejlepších televizních počinů všech dob.
NO POČKAT! TO VYPADÁ NA POŘÁDNEJ VOPRUZ..!
Hm, něco na tom bude... Je totiž velice pravděpodobné, že ve většině z vás výše zmíněný výčet a hodnocení vyvolává větší, či menší pocity rozpačitosti a pobavenosti.
Vždyť hvězda spisovatele Jiráska, dřívější "superstar" české literatury, už je přece dávno vyhaslá. Jeho hrdinové už nikoho nevzrušují, nikdo je neobdivuje a probouzí spíše shovívavý úsměv. Obsáhlé spisy, v nichž vystupují, spočívají většinou nedotčeny v zaprášených koutech knihoven a antikvariátů a podivínů, kteří by se se zájmem prodírali úskalími jeho složitého a archaického jazyka, je už jen hrstka. My ostatní jsme si Jiráskovo jméno a práci uložili do paměti jen jako součást únavného seznamu nicneříkajících přehledů autorů, děl, literárních stylů a období, které po nás kdysi vyžadoval (nebo ještě vyžaduje) školní systém...
Podobné je to asi s obdobím tzv. národního obrození. Vzdálená doba, řešící nepochopitelným způsobem nepochopitelné problémy. Oslavujeme v ní osobnosti, které v porovnání s kvalitou světového dění působí směšně a nedokonale, a jinde než u nás by se pravděpodobně nikdy neprosadily. I jejich spisy, divadelní kusy, myšlenky a představy zavál čas. Komu by se chtělo vracet se k nim... Kdo by měl čas a chuť sledovat znovu jejich osudy...
A navíc v podobě černobílého televizního seriálu. Televizní tvorba doby dávno minulé je přece zoufale neaktuální, technicky nedokonale zpracovává témata bez špetky nápadu, invence, vzruchu. Lidé to možná kdysi sledovali (nic jiného jim s jedním televizním programem běžícím pouze odpoledne a večer ani nezbývalo), ale dívat se na něco takového dnes..? Nuda...

NEBUĎME NESPRAVEDLIVÍ...
Přesto si myslím, že jsou od nás takovéto postoje přinejmenším nespravedlivé a zraňující. Ne, nejde mi teď o obhajobu Jiráska, Československé televize, zažloutlých stránek prastarých spisků... Jejich kvalitu prověří, bez sentimentu a spravedlivě, až čas (mimochodem - ani já je vesměs moc nemusím...). Když mluvím o nespravedlnosti a zraňování, mám na mysli lidi, kteří tu dobu takříkajíc "žili". Jednak ty slavné - kteří ale nejspíš neměli ani tušení, že se jednou ocitnou na stránkách učebnic, mezi maturitními tématy, v kolonce Národní obrození. Možná by tam ale sami sebe ani nepoznali. A pak taky ty, o nichž už nevíme vůbec nic, nebo jen málo, protože minulostí prošli bez povšimnutí a a bez povšimnutí z ní také odešli. Mnoho z nich přesto vykonalo úžasné činy, mnoho z nich si zaslouží náš obdiv. Jedním z nich byl i František Ladislav Věk, člověk zajímavých životních osudů, plný nápadů, ideálů, snů a tužeb změnit svět...
To, co s jeho příběhem potom učinil středoškolský profesor Jirásek (který tak paradoxně jeho jméno proslavil) a posléze školní osnovy (jež jej spolu s jeho tvůrcem velice rychle zdiskreditovaly), je věc druhá. On vůbec ten školometský systém, v němž se každý (ať už ten, co se učí, nebo ten, o němž je učeno) stává jen kolečkem jeho složitých a často nepochopitelných obvodů, může za množství stereotypů, z nichž některé jsem se snažil v úvodu tohoto textu lehce nastínit...
ZPĚT K FILMÁČI..!!!
Když jsem uvažoval o speciálním filmáčovém setkání, neváhal jsem přesto nad výběrem příliš dlouho. Režiséru Františku Filipovi a jeho početnému týmu se totiž před více než 35 lety podařil husarský kousek. Znovuoživili totiž navzdory všem překážkám (od inspirace nepřehledným Jiráskovým textem, přes kacířské boření mnoha klišé o naší historii až po nákladnost celého projektu) svým nadšením, uměním a invencí příběh člověka z masa a kostí. Ve skutečnosti se takto zcela určitě neodehrál, je to fabulace, ale o to v něm nejde. Takových lidí jako Věk bylo samozřejmě více, jemu však připadla i role jakéhosi symbolu.
V tomhle třináctidílném eposu jde totiž o zobrazení ne jednoho, ale mnoha příběhů na první pohled nepatrného hrdinství. Hrdinství "obyčejných neobyčejných", kteří se rozhodli nemyslet ve svém životě pouze na sebe... I díky nim (a možná hlavně díky nim) teď jsme, kým jsme, žijeme, jak žijeme a řešíme už docela jiné problémy, než oni ve své době. Jistě, i F.L. Věk by často nepoznával některé epizody ze svého života, ale určitě by také lehce odhalil, proč to tak muselo být...
Přijďte se proto na speciální filmový maratón s "jeho" příběhem podívat, budete-li mít chuť a čas. Alespoň symbolicky tak vystoupíte ze světa stereotypů, které si o světě kolem vytváříme, a budete moci spatřit střípky reálného obrazu z části naší vlastní minulosti, skládané dohromady "jedním" nepatrným hrdinstvím... A TO NENÍ K ZAHOZENÍ, NE..?
KDY, KDE, JAK...
Máte možnost vybrat si z několika termínů, kdy FILMÁČOVÝ MARATÓN F.L. VĚK uskutečnit. Celá akce zabere cca 13 hodin, samozřejmostí jsou tedy nějaké ty zásobičky jídla a pití (což teď po Vánočkách nebude takový problém, ne..? :). Předpokládaný začátek je stanoven na 8:00.
Návrhy termínů, případné potvrzení účasti, dotazy, připomínky a projevy nevole vkládejte prosím do ankety a do komentářů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Termín filmáčového maratónu:

čtvrtek 27.12.2007 16.7% (1)
pátek 28.12.2007 50% (3)
sobota 29.12.2007 0% (0)
neděle 30.12.2007 33.3% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama